Pasivní dům je stavba, která vznikla s koncepcí solárních domů, které se začali stavět na konci třicátých let minulého století v Americe. Postupně se tyto domy začaly stavět po celém světě. V České republice byl první postaven v roce 2004. Evropská unie postupně zpřísňuje požadavky na novovstavby a za pár let se stane, že novostavba bude muset splňovat požadavky na úrovni pasivního domu, tedy z pasivního domu se stane běžný dům.

Pokud dům splňuje přísná kritéria a to určenou roční potřebu tepla na vytápění, roční potřebu primární energie a neprůvzdušnost budovy, označuje se jako pasivní dům. Dům s o něco menší úsporou energie je nízkoenergetický a dům s největší úsporou energie je nulový. Pasivní stavbu charakterizuje především rekuperace tepla s řízeným větráním, vynikající tepelná izolace a těsná konstrukce.
Měrná roční potřeba tepla na vytápění je maximálně 15 kilowatthodin na metr čtvereční obytné plochy. Roční potřeba primární energie (množství energie spotřebované vyráběním určitého zdroje, včetně ztrát) je nižší než 120 kilowatthodin na metr čtvereční. Kritérium neprůzvučnosti stěn budovy je, že při podtlaku nebo přetlaku 50 Pa nesmí dojít k výměně více než 60 % vnitřního objemu vzduchu ve stěně.

Orientace obytných prostor v domě by měla směřovat k jihu pro solární zisky. Při použití speciálních skel, plněné kryptonem a argonem, přivedeme do objektu tepelné zisky, které jsou vyšší než tepelné ztráty. Spotřebiče v domě by měly být v energetické třídě A+ nebo třídě A.
Díky pasivnímu domu si tedy užijete vyšší komfort života, co se týká vašeho zdraví, nížší náklady na energie, vyšší tepelnou pohodu a neustálý přívod čerstvého vzduchu. Další výhoda je, že se tak omezí vypouštění škodlivých emisí do životního prostředí.