Pokud v České republice hledáme místo s největším výskytem těžkého průmyslu, nemůžeme najít nic jiného než Moravskoslezský kraj a v něm Ostravsko. Výskyt černého uhlí a železné rudy udal jednoznačný směr a těžký průmysl dal práci a živil celý region. Spousta šachet dala práci spoustě horníkům. Na fyzicky náročnou práci se nabírali pracovníci po celé České republice. Vznikaly celá nová hornická sídliště, ale i město Havířov bylo postaveno převážně pro horníky a je to nejmladší město v České republice, postavené až po druhé světové válce.

Vyrubané uhlí putovalo do železáren a oceláren. Největší podnik Vítkovice zpracovával železnou rudu a mnozí obyvatelé Ostravy si dodnes pamatují, jak vlaky se speciálními vagony, kterým se říká Veronika, s roztaveným železem projížděly městem. Navazovaly ocelárny NHKG, kde se surového železa vyrobili ocel. No a z oceli řada dalších podniků vyráběla hutní výrobky. Válcovny plechu ve Frýdku-Místku válcovaly plechy, Třinecké železárny vyrábějí mimo jiné kolejnice, v Bohumíně jsou velké drátovny a v Karviné vám vyrobí jakly.

Pracovat v těžkém průmyslu je náročné, i když samozřejmě modernizace proniká do všech oborů lidské činnosti. Ale zkuste si představit, jak náročné musí být, když pracujete v protipožárním oděvu u tavící se oceli. Jsou práce, které žádný robot udělat za člověka nemůže.

Česká republika je průmyslovou zemí, i když už dávno ne tak jako za socialismu. Mnoho podniků přešlo do rukou soukromníků, mnoho jich bylo zrušeno, ale na Ostravsku je stále spousta lidí zaměstnaná v ocelárnách a podnicích, vyrábějících hutní výrobky. Jen těch šachet ubylo a počítá se již i s ukončením posledního ještě dodnes funkčního dolu. Horníci už se dávno rekvalifikovali anebo odešli do důchodu, takže na zaměstnanost to velký vliv mít nebude.

Průmyslová výroba je základ ekonomiky České republiky, je potřeba ji zachovat v co největším měřítku.