Syndrom vyhoření je stav, kdy u člověka dochází ke ztrátě profesionálního zájmu a osobního zaujetí. Je to stav naprostého vyčerpání, které provází celá řada symptomů především v psychické, ale také ve fyzické, případně i sociální oblasti.
Tento jev byl poprvé popsán v sedmdesátých letech H. Frundenbergerem.
 

Jednotlivé fáze

·         Předfáze – člověk je velmi namotivovaný pracuje na 150%.
·         První fáze– pocit, že nic nestíhám, práce ztrácí systém.
·         Druhá fáze– vyskytují se neurotické stavy a práce začíná být chaotická.
·         Třetí fáze– pocit, že něco musí být uděláno, mizí a nastupuje pocit, že se nemusí dělat vůbec nic. Člověk je extrémně podrážděný a v podstatě neschopný práce.
 

Příznaky

·         Únava
·         Deprese
·         Poruchy spánku
·         Psychosomatické projevy (bolesti hlavy, žaludku)
·         Úzkostné stavy
·         Agrese
·         Hledání útěchy v návykových látkách(alkohol, nikotin, psychofarmaka)
 
Obvykle mluvíme o tom, že syndrom vyhoření se týká lidí, kteří pracují v pomáhajících profesích. Tedy především ve zdravotnictví a v sociálních službách. Své vědí také všichni pedagogičtí pracovníci.
Ovšem jsou snad lidé mimo pomáhající profese méně vyhořelí? Samozřejmě je třeba oddělit fyzickou únavu, kterou nepochybně trpí lidé v těžkém provozu od motivační a kognitivní vyhořelosti. Nicméně SH se týká v podstatě každé profese. Je celá řada komunikativních žen, které s velkou chutí nastupovali do obchodu, protože kontakt se zákazníkem jim byl příjemný. Dnes je vídáme ovšem jako protivné pokladní, které by Vás zabili pohledem.

SH jsou ovšem výrazně ohroženi také vysocí manažeři, lidé ve vedoucích funkcích a především podnikatelé. Co s tím lze dělat? Je především velmi důležité, aby se takový člověk do fáze naprosté demotivace vůbec nedostal. Protože pak to může položit celou firmu. Důležitá je tedy prevence v podobě psychohygieny. Psychohygiena je velmi důležitá a stěžejní.